Na setkání jsem přijela s celou svou rodinou a moc jsme si to užili.
Přijeli jsme až v sobotu ráno, takže jsme přišli o páteční táborák. V sobotu jsme si osvěžili naše táborové dovednosti. V okolí tábořiště byla tato stanoviště: házení na cíl, vázání šesti základních uzlů, oheň jednou sirkou, lukostřelba, stezka pozornosti a orientační procházka po významných táborových místech. V poledne jsme si pochutnali na výborném guláši. Počasí nám docela přálo, pršet začalo až odpoledne. Celý den probíhal v poklidné, přátelské atmosféře. Kromě táborových dovedností byl během dne prostor i pro rozhovory, vzpomínání a zastavení se. Na cestě zpět do kempu jsme všichni pořádně zmokli a pršelo potom celý večer. Ale nám to nevadilo, seděli jsme v teple restaurace a promítali si fotky a videa z minulých táborů, promítání jsme prokládali zpěvem táborových hymen. Krásně jsme si zavzpomínali.
V neděli jsem si splnila sen. Už dlouho jsem si přála mít jednou nedělní bohoslužby na Vosí skále a nyní se mi to poštěstilo. Bohoslužby byly na téma *Dál přece nejdeme sami, aneb s kým jsme se na táboře setkali*. Po bohoslužbách jsme se v kempu naobědvali a pak se pomalu rozjížděli do svých domovů.
Naše setkání se moc povedlo. Jen byla trochu škoda, že se nás nesešlo více. Už teď se těším na setkání ke třiceti letům Rosomáku.
Anička Peltanová
Fotky Jany Nořinské:
