YMCA JH pomáhá uprchlíkům v Srbsku

uprchlici-09Minulou středu jsem se rozhodl vyrazil do některého z utečeneckého táboru v Evropě, ve čtvrtek jsem našel na Facebooku volné místo v autě a v pátek už jsem byl na cestě do Chorvatska, ještě při cestě jsme se dozvěděli, že nakonec jedeme do Srbska. Některé věci se v životě dějí rychle a často to jsou nakonec ty nejintenzivnější, protože nemáme čas o věcech moc přemýšlet a fantazírovat, jaké to na místě vlastně bude.

Valné shromáždění celorepublikové YMCA před čtrnácti dny přijalo usnesení, kdy vyzývá všechny své kolektivní členy, aby se zastali křesťanských hodnot a pomohli utečencům tam, kde je to možné, účelné a smysluplné. Z toho důvodu jsem se rozhodl požádat spolek YMCA – Jindřichův Hradec o finanční pomoc v hodnotě 5 000 Kč a výbor tuto žádost jednomyslně schválil. K finanční pomoci se také přidal Ondra Soukup, můj kamarád a zároveň člen výboru.

Na místo jsem chtěl vyrazit ze třech důvodů – pomoci lidem v nouzi, udělat si obrázek o tom, o čem většina Evropanů jen čte na internetu, a také ukázat, že ne všichni Češi sdílí negativní postoj k pomoci uprchlíkům. V celé České republice různé charitativní a sociální spolky organizují materiální sbírky, takže auta, kterými naše skupina jela, byla narvaná převážně oblečením a botami, což v té době v táborech zásadně chybělo.

Češi v akci

Utečenecký tábor, je na hranici Srbska a Chorvatska, my jsme působili na Srbské straně, kde byla situace kritická v tom, že zde nepůsobila policie a ani žádný další úřad, vše tedy bylo na dobrovolnících. V momentě, kdy tábor vznikl a situaci neřídili čeští dobrovolníci, došlo při tlačenici davu k úmrtí jedné dívky, situace tedy byla zpočátku více než vyhrocená.

V současné době je tábor plně zajištěn, srbská policie zde stále nijak nefunguje, ale ve výsledku je to v současné situaci dobře, protože mohou tábor řídit lépe koordinovaní a více pozitivně motivovaní dobrovolníci. O víkendu byl počet českých dobrovolníků někde kolem 60, v pondělí klesl na 23. Zahraničních dobrovolníků na místě bylo asi pět. Z dalších organizací, které zde působí, je Srbský Červený kříž, Lékaři bez hranic, UNHCR (Úřad vysokého komisaře OSN pro pomoc uprchlíkům) a místní diecéze.

Čeští dobrovolníci se skvělou organizací zajišťují 24 hodin denně jídlo, vodu, teplý čaj, oblečení, informace, tlumočníky a organizovaný přesun na Chorvatské hranince ve spolupráci s Chorvatskou policií.

Já osobně jsem na místě byl 4 dny, za které jsem dohromady stihl naspat krásných 5 hodin. Působil jsem na dvou pozicích, a to u výdeje jídla a organizování davů.

Z finančního daru, který YMCA Jindřichův Hradec poskytla, se nakoupilo přímo na místě jídlo pro migranty, které nám v jeden moment prakticky došlo a koordinátoři na místě za dar opravdu děkovali, protože finanční prostředky jsou nejvíce pružný způsob, jak pomoci. Červený kříž bohužel zakázal na místě přímo vařit, takže z potravin, které byly zakoupeny, byly ve velké části banány, které mezi uprchlíky mizely neskutečnou rychlostí a často jsme museli distribuci zúžit pouze na děti, protože v okolí ve všech velkých obchodech byly banány vykoupeny. Byly také zakoupena kojenecká výživa, přesnídávky a vitaminové doplňky pro děti, protože právě děti jsou samozřejmě nejvíce ohroženou skupinou.

Poděkování

Výboru YMCA Jindřichův Hradec bych za velice rychlou a vřelou pomoc tímto rád poděkoval. S přímými a hmatatelnými důsledky válečného konfliktu se u nás běžný člověk naštěstí prakticky nesetká. Mezi migranty je část Syrských uprchlíků s celými rodinami, proudí k nám ale často i skupiny mladíků z Afgánistánu, Iráku a Pakistánu, kdy mnoho z nich jsou jen ekonomičtí migranti. Jakým způsobem postupovat v azylovém řízení a rozdělování migrantů, to je již věc politiků a zákonů, ale co se týká dobrovolníků, věc je jasná – každý člověk, která požádá o pomoc, ji v táboře dostane, je-li to alespoň trochu možné.

Chápu, že se část společnosti bojí islámu, protože o něm mají vlivem médií, politiků a nedostatku informací zkreslené představy, ale migranti se k nám dostanou tak jako tak, mnoho z nich v naprosto nedostačujícím oblečení, a někteří dokonce úplně bosí, hladoví a prochladlí. A pokud jim Evropa ukáže při vstupu i po něm vlídnou tvář, nehledě na to, jak dopadne azylové řízení, nemůžeme toho litovat.

Jedna ze základních hodnot křesťanství je pomoc bližnímu a lidem v nouzi, chcete-li také přispět troškou do mlýna, web www.pomocuprchlikum.cz je základním rozcestníkem.

 

Jonáš Kopp

PS: Na Facebooku jsem napsal dvoudílné svědectví o mé cestě, kde se dozvíte mnohem více, první díl si můžete přečíst zde, druhý pak najdete tady.

Napište komentář.

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *