Už je to zase tady – před vlakovým nádražím v Jindřichově Hradci se proplétá nebývale živý dav. V tom davu padesát devět osudů, které teď směřují k jednomu jedinému cíli, nastoupit do autobusu a odjet na Vlčici. A víte co, nasedejte spolu s námi…

     Bude to fičák. Zabydlujeme se děsně rychle. Chceme co nejdříve naskákat do Staňkovského jezera a zažít další z řady legendárních koupaček. Tu nás ale zastihne sodomský král Briša, prý se chystá obrovská bitva devíti králů. On to ale prý zvládne úplně v poho. Akorát teď teda přibíhá jeho úplně postřelený bojovník a říká, že to tak úplně v cajku není. Takže musíme my, pastevci z Abramova rodu, zachránit Brišu a hlavně našeho příbuzného Lota. Zvládnuto. Když nastala tma tmoucí, mluvíme s Abramem o tom, jak přes všechny těžkosti důvěřuje Hospodinu… A ten k nám náhle promluví. Máme  projít ohnivou pecí a odnést si kapku vody, která nás, jako připomínka Božího zaslíbení, provede příběhem Abrahama, jeho syna Izáka a vnuka Jákoba. Čtěte Bibli, tam to všechno je 🙂 (pozn. red.: Teda až na tu kapku vody)

     Hrajeme samozřejmě spoustu her, tak přivřete oči. A teď si představte, že… Pádlujete tak rychle, až létáte na kánoi metr nad hladinou, aby vás nedostihli ti tajtrlíci, piráti… Jdete si tak po lese a najednou uvidíte, jak na stromě rostou brambory, mrkev, kastrol. Tak si řeknete, že si uvaříte bramboračku…Máte v rukou tři papírové koule a snažíte se nahnat do ohrady splašené stádo Jákobových koz… …Na Vlčici nic nemožného (pozn. red.: a neobvyklého)

     Přes den mimo her zlepšujeme naše dovednosti také plněním vlčků (pozn. red.: obdoba o něco méně slavných bobříků), koupeme se, odpočíváme… Hlavně se bez přestání radujeme společně z toho, jaká jsme suprová parta. Když se setmí, tak zpíváme u ohně písničky. Jejich melodie pak ševelí korunami stromů a tiše se vkrádají do příběhů, které si vyprávíme před spaním. A že je o čem vyprávět. Jedna ze zdejších legend vypráví, že celý Staňkáč vydloubal ze země lžičkou, za jedinou noc, jeden z našich vedoucích. Jiná pak o tom, že tentýž nejmenovaný vedoucí (pozn. red.: Šimon) kopal jámu pod nejmenovanou kadiboudou tak hluboko, až se dokopal na toaletu australského guvernéra.  

     Letos si společně také připomínáme 100. výročí vzniku Československa. Vztyčili jsme proto v tábořišti nový stožár na českou vlajku. Na výletě se pak při cestě setkáváme s významnými osobnostmi naší země. Ale i naše osobnosti se stávají tak nějak významně jiné. Dostáváme totiž mini-role, podle kterých se máme snažit chovat. Cestují tedy spolu: dva bezdomovci, dohazovačka, voják, ten co blbě čumí (pozn. red.: dvakrát), chameleon… A další… A taky strom.  

     Asi už vám z toho vyhládlo. Nebojte se, naše milované kuchařky se o vás postarají. Dostanete třebas knedlo vepřo zelo, nebo pizzu!?! Ale pozor, cestou do kuchyně musíte zavýt u nové sochy Vlčice. Je uhnětená z lásky a voní lesem. Tak jako celý náš tábor. A tak i vám přejeme, aby vaše kroky vedly po laskavých cestách a aby občas na vaše vrátka zaklepala ta opojná vůně borovic, smrků, dubů, dobrodružství a přátelství, jaká vane u Staňkovského jezera.

Jirka Nořinský